Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Nejhorší zloděj je ten, který krade svou modlitbu.” Řekl: „A jak může krást svou modlitbu?" Odpověděl: „Nedokončí její rukú' a sudžúd.”

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Copak se nikdo z vás nebojí, že když zvedne hlavu dříve než imám, Bůh z jeho hlavy učiní hlavu osla nebo učiní jeho podobu jako podobu osla.”

Abú Sa'íd al-Chudrí (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že slyšel Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) říci: „Pokud má někdo z vás ve své modlitbě pochyby a neví, kolik se modlil, zda tři nebo čtyři, ať odhodí pochyby a staví na tom, o čem si je jistý, a poté udělá před taslímem (slova: As-salámu alajkum… na konci modlitby) dvě sadždy, a pokud se pomodlil pět, udělají mu v modlitbě lichý počet, a pokud se modlil úplně čtyři, byly navzdory šajtánovi.”

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Nejlepší den, ve kterém vyšlo slunce, je pátek. V něm byl stvořen Adam, v něm vstoupil do ráje a byl z něj vyhnán a hodina (soudný den) nepřijde jindy než v pátek.”

Thawbán (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že když Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) skončil modlitbu, požádal Boha třikrát o odpuštění a řekl: „Alláhumma anta s-salám, wa minka s-salám, tabárakta dhá-l-džaláli wa-l-ikrám." (Ó Bože, Tys Mír a od Tebe mír, bud’ požehnán, Ty, majestátnosti a velkomyslnosti plný). Al-Walíd řekl: „Řekl jsem al-Awzá’ímu: „A jak prosit Boha o odpuštění?" Odpověděl: „Řekneš: Astaghfirulláh, astaghfirulláh, astaghfirulláh."" (Prosím Boha za odpuštění…)

Abú az-Zubajr řekl: „Ibn az-Zubajr říkal na konci každé modlitby, když pozdravil: „Lá iláha illa-l-láhu wahdahu lá šaríka lahu, lahu-l-mulku wa lahu-l-hamdu wa huwa ‘alá kulli šaj'in qadír. Lá hawla wa lá quwwata illá billáh, lá illáha illa lláh, wa lá na'budu illa íjjáhu, lahu-n-ni'ma, wa lahu-l-fadl, wa lahu-thaná al-hasan, lá illáha illa lláhu muchlisína lahu-ddína wa law kariha-l-káfirún," (Není boha kromě Boha, Jediného, který nemá společníka žádného, Jemu náleží vláda i chvála a On má moc nad každou věcí. Není moci ani síly leč u Boha, není boha kromě Boha a nebudeme uctívat nikoho jiného kromě Něj, Jemu patří veškeré dobrodiní a Jemu patří veškeré zásluhy a Jemu patří veškeré chválení, není boha kromě Boha, upřímně mu zasvěcujeme víru, i když to nevěřící nenávidí) a říkal: „ Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) toto říkal na konci každé modlitby.”"

Warrád, písař Mughíry Ibn Šu’ba, řekl: „Al-Mughíra Ibn Šu’ba mě nechal zapsat pro Mu'áwíju tato slova: Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) říkal na konci každé povinné modlitby: „Lá iláha illa-l-láhu wahdahu lá šaríka lahu, lahu-l-mulku wa lahu-l-hamdu wa huwa ‘alá kulli šaj'in qadír, Alláhumma lá máni‘a limá a'tajta, wa lá mu‘tija limá mana‘ta, wa lá janfa‘u dhá-l-džaddi minka-l-džaddu." (Není boha kromě Boha, Jediného, jenž nemá společníka žádného. Jemu náleží vláda i chvála a On má moc nad každou věcí. Ó Bože, nikdo nezadrží, co Tys daroval, a nikdo nedaruje, co Tys zadržel, a nikomu neprospěje jeho bohatství proti Tobě.)

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Tomu, kdo řekne na konci každé modlitby třiatřicetkrát subhánalláh, třiatřicetkrát alhamdulilláh a třiatřicetkrát Alláhu akbar, to je devětadevadesátkrát, a pak řekne, aby dovršil sto: Lá iláha illa-l-láhu wahdahu lá šaríka lahu, lahu-l-mulku wa lahu-l-hamdu wa huwa ‘alá kulli šaj'in qadír," (Není boha kromě Boha, Jediného, který nemá společníka žádného, Jemu náleží vláda i chvála a On má moc nad každou věcí.) budou odpuštěny hříchy, i kdyby jich bylo jako mořské pěny.”

Abú Umáma (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Tomu, kdo přednese Verš trůnu na konci každé povinné modlitby, nebrání ve vstupu do ráje nic kromě smrti.”

Ibn ‘Umar (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: „Zapamatoval jsem si od Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) deset raka'a: dvě raka'a před zuhrem a dvě raka'a po něm, dvě raka'a po maghribu v jeho domě, dvě raka'a po 'iša v jeho domě a dvě raka'a před modlitbou fadžr. V tuto hodinu k Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír) nikdo nechodil, Hafsa mi vyprávěla, že když muezzin zavolal k modlitbě a vyšel úsvit (fadžr), pomodlil se dvě raka'a." V jiné verzi je, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) se modlil po páteční modlitbě dvě raka'a.

Abú Qatáda as-Salamí (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Pokud někdo z vás vstoupí do mešity, ať se pomodlí dvě raka'a před tím, než si sedne.”

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Pokud řekneš svému druhu: „Mlč!" v pátek, když káže imám, mluvil jsi zbytečně."