Burajda Ibn al-Hasíb (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: „Modlete se modlitbu ‘asr včas, protože Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Skutky toho, kdo zanechá modlitbu ‘asr, budou ztraceny.”

Anas Ibn Málik (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Kdo zapomene modlitbu, ať se ji pomodlí, když si na ni vzpomene, ničím jiným ji nelze vykoupit: {a modlitbu konej, na Mne vzpomínaje!} [Tá Há: 14]”

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Nejtěžší modlitbou pro pokrytce jsou modlitby ‘iša a fadžr a kdyby věděli, co je v nich (za dobro), přišli by, i kdyby měli lézt po kolenou. Zamýšlel jsem nařídit modlitbu, svolat k ní a nařídit někomu jinému, aby ji vedl, a pak jít s dalšími muži s dřevem na podpal k těm, kteří se nemodlí, a spálit jim domy.”

Ibn Abí Awfá (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: „Když Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) narovnal záda z rukú' (a postavil se), řekl: „Sami' Alláhu liman hamidah, Alláhumma rabbaná wa laka-l-hamd, mil’a s-samáwáti wa mil’a l-ardi, wa mil’a má ši’ta min šaj'in ba‘du." (Bůh slyší toho, kdo Ho chválí. Bože, náš Pane, Tobě patří všechna chvála, nechť naplní se jí nebesa i země i to, co si budeš ještě přát.)

Hudhajfa (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) říkal mezi sadždami: „Rabbi ghfir lí, Rabbi ghfir lí." (Pane, odpusť mi, Pane, odpusť mi.)

Ibn ‘Abbás (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) říkal mezi sadždami: „Alláhuma ghfir lí, wa rhamní, wa ‘áfiní, wa hdiní, wa rzuqní.” (Bože odpusť mi, buď ke mě milosrdný, smiluj se nade mnou, uveď mne na správnou cestu a obdař mne.)

Hittán Ibn ‘Abdulláh ar-Raqáší vyprávěl: „Modlil jsem se s Abú Músou al-Aš'arím a když seděl (při tašahhudu), jeden muž řekl: „Modlitba byla spojena s dobrem a almužnou." A on řekl: „Kdo z vás to řekl?" Všichni ale mlčeli. Poté znovu řekl: „Kdo z vás to řekl?" Všichni ale mlčeli. Pak řekl: „Snad jsi to byl ty, kdo to řekl, Hittáne?" A já jsem se začal bát, že mi za to vyčiní, ale jeden muž řekl: „Já jsem to řekl, ale nechtěl jsem tím nic jiného než dobro." Abú Músá řekl: „Vy nevíte, co máte říkat v modlitbě? Věru, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) nám vysvětlil naši sunnu a jak se máme modlit a řekl: „Když se modlíte, srovnejte se do řad. Jeden z vás ať je imámem, vede vás a když řekne: „Alláhu akbar," řekněte: „Alláhu akbar." A když řekne: {ne těch, na než jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou.} [Otevíratelka: 7], řekněte: „Ámín" a Bůh vám to vyplní. A když řekne: „Alláhu akbar" a udělá rukú’, tak řekněte: „Alláhu akbar" a udělejte rukú’. A imám dělá rukú’ před vámi a zvedá se z něj také před vámi." A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „A tato (chvíle) vydá za tamtu a když (imám) řekne: „Sami' Alláhu liman hamidah," řekněte: „Alláhumma rabbaná wa laka-l-hamd." A Bůh vás slyší, věru, že Požehnaný a Všemohoucí Bůh řekl ústy svého Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír): „Sami' Alláhu liman hamidah." A imám dělá sudžúd před vámi a zvedá se z něj před vámi.” A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „A tato (chvíle) vydá za tamtu a když (imám) sedí, vaše první slova budiž: „At-tahijjátu at-tajjibátu as-salawátu lilláhi, as-salámu ‘alajka ajjuha-nnabí wa rahmatulláhi wa barakátuh, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádilláhi s-sálihín. Ašhadu an lá illáha illa-lláh, wa ašhadu anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh.”"

Ibn Mas'úd (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: „Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) mne naučil - a při tom uchopil moje dlaně - tašahhud, jako mne naučil súru z Koránu: „At-tahijjátu lilláh, wa-s-salawátu wa-t-tajjibát, as-salámu ‘alajka ajjuha-n-nabí wa rahmatulláhi wa barakátuh, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádi lláhi-s-sálihín, ašhadu an lá illáha ila-lláh, wa ašhadu anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh."(Veškerá úcta, všechny modlitby i slova výtečná patří Bohu, mír tobě, ó Proroku, a milost Boží i požehnání Jeho, mír nám i služebníkům Božím bezúhonným. Vyznávám, že není boha kromě Boha, a vyznávám, že Muhammad je Jeho otrok a posel.) V jiné verzi je: „Věru, že Bůh je mír a když někdo z vás sedí při modlitbě, ať řekne: „At-tahijjátu lilláh, wa-s-salawátu wa-t-tajjibát, as-salámu ‘alajka ajjuha-n-nabí wa rahmatulláhi wa barakátuh, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádi lláhi-s-sálihín, ašhadu an lá illáha ila-lláh, wa ašhadu anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh" (Veškerá úcta, všechny modlitby i slova výtečná patří Bohu, mír tobě, ó Proroku, a milost Boží i požehnání Jeho, mír nám i služebníkům Božím bezúhonným. Vyznávám, že není boha kromě Boha, a vyznávám, že Muhammad je Jeho otrok a posel.) a když to řekne, zasáhne každého zbožného služebníka na nebesích i zemi „Vyznávám, že není boha kromě Boha, a vyznávám, že Muhammad je Jeho otrok a posel." A poté ať poprosí, o co chce.”

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) dělal dua (prosby) a říkal: „Bože, utíkám se k Tobě před utrpením v hrobě, před utrpením ohně, před pokušením života a smrti a před pokušením falešného mesiáše Dadždžála).” ve verzi Muslima je: „Když někdo z vás skončí tašahhud, ať se uteče k Bohu v ochranu před čtyřmi (věcmi): utrpením pekelného ohně, utrpením v hrobě, pokušením života a smrti a před zlem falešného mesiáše Dadždžála.”

Ma'dán Ibn Abí Talha Al-Ja'marí vyprávěl: „Potkal jsem Thawbána, propuštěného otroka Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír), a řekl jsem: „Řekni mi nějaký skutek, který když udělám, Bůh mi jím dá vstoupit do ráje." Nebo řekl: „Skutky, které jsou nejvíce milé Bohu." A on mlčel. Poté jsem se ho zeptal znovu, ale on mlčel. Poté jsem se ho zeptal potřetí a řekl: „Zeptal jsem se na to Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) a řekl: Měl bys hodně padat na tvář, protože neučiníš jediné padnutí na tvář, aniž by tě jím Bůh povýšil o jeden stupeň a smazal ti jím jeden hřích.”" A Ma'dán vyprávěl: „Poté jsem potkal Abú Ad-Dardá’ a zeptal jsem se ho a řekl mi totéž, co mi řekl Thawbán."

‘Á'iša (ať je s ní Bůh spokojen) vyprávěla, že slyšela Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) říkat: „Není modlitby, když se přinese jídlo a když člověk cítí velkou nebo malou potřebu.”

‘Uthmán Ibn Abí al-‘Ás (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, „Přišel jsem k Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír) a řekl: „Posle Boží, věru, že satan stál mezi mnou a mou modlitbou a mým přednášením a spletl mi ho." A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Toto je satan, kterému se říká Chinzab, když ho ucítíš, uteč se pod ochranu Boží a třikrát plivni vlevo.” A od té doby, co jsem to udělal, mě ho Bůh zbavil."