Džundab (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že slyšel Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) pět let před tím, než zemřel, říci: „Věru, že jsem nejblíže k Bohu, takže nemohu mít za blízkého přítele z někoho z vás. Věru, že Všemohoucí Bůh si mě vzal za nejbližšího přítele, stejně jako si vzal za nejbližšího přítele Abrahama, a pokud bych si vzal ze své obce někoho za blízkého přítele, vzal bych si Abú Bakra. Věru, že ti, kdo byli před vámi, učinili z hrobů proroků a zbožných mešity, a tak nedělejte z hrobů mešity, věru, že vám to zakazuji.”

Abú al-Hajjádž al-Asadí vyprávěl: „‘Alí Ibn Abí Tálib mi řekl: „Mám tě poslat s tím, s čím mě poslal Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír)? Poslal mě s tím, abych nezanechal žádnou sochu, aniž bych ji zničil, ani vyzdvižený hrob, aniž bych ho srovnal se zemí.""

‘Abdulláh Ibn Mas'úd (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: „Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Bát se špatných znamení je přidružování, bát se špatných znamení je přidružování, bát se špatných znamení je přidružování,” třikrát. A není nikoho z nás, koho by to nenapadlo, ale Bůh tomu zabrání spoléháním se na Něj."

‘Imrán Ibn Husain (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Není jedním z nás ten, kdo věří různým znamením, věští nebo si nechává věštit, praktikuje magii nebo chodí za kouzelníky. A ten, kdo zaváže uzel nebo půjde za věštcem a uvěří tomu, co říká, odmítnul to, co bylo sesláno Muhammadovi (ať mu Bůh žehná a dá mír).”

Anas Ibn Málik (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Není nákazy ani špatného znamení, ale líbí se mi dobré znamení.” A byl tázán: Co je to dobré znamení? A řekl: „Dobré slovo.”

Zajd Ibn Chálid al-Džuhaní (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: „V Hudajbíji se s námi Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) modlil ranní modlitbu po noci, kdy pršelo, a když se otočil k lidem řekl: „Víte, co řekl váš Pán?” Lidé řekli: „Bůh a Jeho Posel ví lépe." A on řekl: „Z mých služebníků se stali takoví, kteří ve mě věří, a takoví, kteří ve mě nevěří. Co se týče toho, kdo řekl: „Zapršelo díky Bohu a Jeho milosti," ten věří ve mne a nevěří v hvězdy, zatímco ten, kdo řekl: „Díky hvězdě té a té," ten nevěří ve mne a věří v hvězdy.”"

‘Uqba Ibn ‘Ámir (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že k Poslu Božímu (ať mu Bůh žehná a dá mír) přišla skupina a on nechal slíbit věrnost devět z nich kromě jednoho. A oni řekli: „Posle Boží, devět jsi nechal slíbit věrnost, a tohoto jsi nechal?" A on řekl: „Má na sobě amulet” a on (muž) zasunul ruku a strhl ho. Pak ho (Prorok) nechal slíbit věrnost a pak řekl: „Kdo si pověsí amulet, ten přidružil k Bohu.”

‘Abdullláh Ibn Mas’úd (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že slyšel Posla Božího ať mu Bůh žehná a dá mír) říci: „Věru, že ar-ruqá (množné číslo od ruqja), at-tamá'im (amulety) a at-tiwala (druh magie) jsou přidružování."

Jedna z žen Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) vyprávěla, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Modlitba toho, kdo přijde za věštcem a na něco se ho zeptá, nebude po čtyřicet nocí přijata.”

Ibn ‘Umar (ať je s ním Bůh spokojen) slyšel jednoho muže říci: „Při Ka’abě," a Ibn ‘Umar mu řekl: „Nepřísahej při nikom jiném než při Bohu, protože jsem slyšel Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) říci: „Kdo přísahal při někom jiném než při Bohu, přestal věřit v Boha nebo k Němu přidružil jiného.""

Hudzajfa (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Neříkejte: Co si přeje Bůh a co si přeje někdo, ale říkejte: Co si přeje Bůh a pak co si přeje někdo.”

Mahmúd Ibn Labíd (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Věcí, které se u vás obávám nejvíce, je malé přidružování.” Řekli: „Co je to malé přidružování, Posle Boží?" Řekl: „Předvádění se před lidmi. Bůh řekne v soudný den, kdy budou lidé odměněni za své činy: „Běžte k těm, před kterými jste se v pozemském životě předváděli, a podívejte se, jestli u nich naleznete nějakou odměnu."”