‘Umar Ibn al-Chattáb (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že slyšel Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) říci: „Kdybyste se spolehli na Boha správným spolehnutím, uštědřil by vám obživu stejně, jako ji uštědřuje ptákům: ráno vylétají s prázdnými břichy a večer se vrací s plnými."

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Ať pozdraví jezdec pěšího, pěší sedícího a menší počet větší.”

Abú Dharr (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že Bůh pravil: „Služebníci moji, věru že jsem si zakázal páchat křivdu a učinil jsem to zakázané mezi vámi, a tak si vzájemně nekřivděte. Služebníci moji, všichni bloudíte kromě toho, koho jsem uvedl na správnou cestu, a tak mě o to žádejte a já vás uvedu na správnou cestu. Služebníci moji, všichni jste hladoví kromě toho, koho jsem nakrmil, a tak mě žádejte o jídlo a já vás nakrmím. Služebníci moji, všichni jste nazí kromě toho, koho jsem ošatil, a tak mě žádejte o oděv a já vás ošatím. Služebníci moji, věru, že děláte špatnosti ve dne a v noci, ale já odpouštím všechny hříchy, a tak mě žádejte o odpuštění a já vám odpustím. Služebníci moji, věru, že nedosáhnete mého poškození a nemůžete mi uškodit ani nedosáhnete mého prospěchu a nemůžete mi prospět. Služebníci moji, kdyby první i poslední z vás, z lidí i džinů, byli nejbohabojnějšího srdce jednoho z vás, nezvýšilo by to nic z mého království. Služebníci moji, kdyby první i poslední z vás, z lidí i džinů, byli nejhříšnějšího srdce jednoho z vás, nezmenšilo by to nic z mého království. Služebníci moji, kdybyste první i poslední z vás, z lidí i džinů, stáli na jednom místě a každý z vás mě o něco požádal a já bych mu to dal, nezmenšilo by se to, co vlastním, leda jako když namočí jehlu do moře. Služebníci moji, věru, že vám zúčtuji vaše činy a poté vás za ně odplatím, a tak ten, kdo nalezne dobro, ať chválí Boha, a ten, kdo nalezne zlo, ať kárá jen sám sebe."

Džábir Ibn ‘Abdulláh (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Varujte se křivd, protože křivdy jsou v soudný den temnotami, a varujte se lakoty, protože lakota zahubila ty, kteří byli před vámi, vedla je k prolévání krve a povolení zakázaného.”

Abú Músá (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Věru, že Bůh počká tomu, kdo páchá křivdy, ale když se ho zmocní, už ho nepustí,” a pak recitoval: „{Takový je zásah Pána tvého, když města zasahuje, jež nespravedlivá jsou. A zásah Jeho věru bolestný je a prudký!} [Húd: 102]”

Ibn ‘Abbás (ať je s ním Bůh spokojen) řekl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl o Všemohoucím Bohu: „Bůh určil dobré a špatné skutky a vysvětlil je. A kdo se chystá udělat dobrý skutek, ale neudělá ho, tomu Bůh zapíše celý tento dobrý skutek (jako by ho udělal), a pokud se chystá ho udělat a udělá ho, Bůh mu ho zapíše jako deset dobrých skutků až 700násobně či více. A tomu, kdo se chystá udělat špatný skutek, ale neudělá ho, Bůh zapíše jeden celý dobrý skutek, ale pokud ho bude chtít udělat a udělá ho, Bůh mu ho zapíše jako jeden špatný skutek."

Ibn Mas’úd (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: „Jeden muž řekl: „Posle Boží, budeme trestáni za to, co jsme dělali v džáhilíji (před islámem)?" A on odpověděl: „Kdo se stane dobrým muslimem, nebude trestán za to, co dělal v džáhilíji, ale kdo jako muslim udělá špatné, bude trestán za první i poslední.”"

Ibn ‘Abbás (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že někteří lidé z polyteistů mnoho zabíjeli a mnoho cizoložili a pak přišli k Muhammadovi (ať mu Bůh žehná a dá mír) a řekli: „Věru, že to, co říkáš a k čemu vyzýváš, je dobré, kdybys nám oznámil, zda by pro to, co jsme dělali, bylo nějaké vykoupení?" A bylo sesláno: {a kdož nevzývají spolu s Bohem žádná božstva jiná a nezabíjejí duši žádnou, jejíž zabití Bůh zakázal - leda podle práva, a nesmilní.} [Spásné zjevení: 68]. A bylo sesláno: {Rci: „Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží"} [Skupiny: 53].

Hakím Ibn Hizám (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: „Řekl jsem: „Posle Boží, co si myslíš o věcech, které jsem konal v době džáhilíje (před islámem), jako almužna, propuštění otroků na svobodu a udržování pokrevních svazků, budu za ně mít odměnu?" A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Přijal jsi islám za dobré skutky, které jsi činil.”"

Anas Ibn Málik (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Věru, že Bůh neukřivdí žádnému věřícímu a když udělá dobrý skutek v tomto životě, odmění ho za něj v životě budoucím, zatímco když nevěřící udělá dobrý skutek v tomto životě, dostane se mu odměny v tomto životě a když pak vstoupí do života budoucího, nezbyde mu už žádný dobrý skutek, za který by mohl být odměněn.”

Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) mluvil o Bohu a řekl: „Člověk učinil hřích a řekl: „Bože, odpusť mi můj hřích." Všemohoucí řekl: „Můj služebník učinil hřích a věděl, že má Pána, který odpouští hřích nebo za něj trestá." Poté znovu zhřešil a řekl: „Pane, odpusť mi můj hřích." Všemohoucí řekl: „Můj služebník učinil hřích a věděl, že má Pána, který odpouští hřích nebo za něj trestá." Poté znovu zhřešil a řekl: „Pane, odpusť mi můj hřích." Všemohoucí řekl: „Můj služebník učinil hřích a věděl, že má Pána, který odpouští hřích nebo za něj trestá. Učiň, co chceš, však jsem ti odpustil.”"

‘Alí vyprávěl: „Byl jsem člověkem, kterému když slyšel něco od Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír), tím Bůh prospěl tolik, kolik chtěl. A když mi někdo z jeho druhů něco vyprávěl, nechal jsem ho přísahat, a když přísahal, uvěřil jsem mu. A Abú Bakr mi vyprávěl (a Abú Bakr je pravdomluvný), že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Není člověka který by udělal nějaký hřích, pak vstal a očistil se, pak se pomodlil a pak poprosil Boha o odpuštění, aniž by mu Bůh odpustil.” A pak přednesl tento verš: {a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Boha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých } [Rod ‘Imránúv: 135].