/ Zeptal jsem se Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír): „Který hřích je u Boha největší?" A on řekl: „Brát si vedle Boha rovné, když tě stvořil

Zeptal jsem se Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír): „Který hřích je u Boha největší?" A on řekl: „Brát si vedle Boha rovné, když tě stvořil

‘Abdulláh Ibn Mas'úd (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl: Zeptal jsem se Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír): „Který hřích je u Boha největší?" A on řekl: „Brát si vedle Boha rovné, když tě stvořil.” Řekl jsem: „To je obrovské. A co potom?" Řekl: „Zabít své dítě, protože se bojíš, že by jedlo s tebou.” Řekl jsem: „A co potom?" Řekl: „Smilnit se ženou svého souseda.”
Je na něm shoda.(Al-Buchárí a Muslim)

Explanation

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) byl tázán na největší hříchy a řekl: Největším hříchem je velké přidružování. To je, když člověk staví na roveň Bohu jiné, ať už v Jeho božství, panství nebo v Jeho jménech či vlastnostech. Tento hřích Bůh neodpustí, pokud se z něj člověk nekaje. Pokud zemře, aniž by se kál, bude navždy v ohni. Dalším hříchem je, když člověk zabije své dítě, protože se bojí, že by s ním jedlo. Zabití člověka obecně je zakázané, ale ještě větším hříchem je, pokud je to příbuzný. A ještě horší je, když jediným důvodem je, že se vrah bojí, že by s ním oběť sdílela něco z toho, co mu Bůh uštědřil. Dalším hříchem je, když člověk smilní se ženou svého souseda, když ji svede, aby s ní mohl smilnit a byla mu oddaná. Cizoložství a smilstvo je obecně zakázané, ale je ještě horší, když někdo smilní se ženou svého souseda, protože islám člověku nařizuje chovat se hezky ke svému sousedovi, přátelit se s ním atd.

Hadeeth benefits

  1. Hříchy se dělí na menší a větší, stejně jako dobré skutky se dělí na menší a větší.
  2. Největším hříchem je: přidružování k Bohu, pak zabití dítěte ze strachu, že by s člověkem jedlo, a pak smilnění se ženou souseda.
  3. Obživa je od Boha, Bůh je ten, kdo ji uštědřuje Svému stvoření.
  4. Soused má velká práva a škodit sousedovi je horší než škodit někomu jinému.
  5. Stvořitel je jediný, kdo si zaslouží být uctíván, a nikdo jiný.